Film 8 Mile není autobiografickým příběhem, ale je jím volně inspirován a na hlubší vazbě mu dodává i fakt, že v něm Eminem, až s překvapivou bravurou, ztělesnil hlavního hrdinu Jimmiho. Zachycuje jen kratičký úsek v životě dospívajícího chlapce, bojujícího o vítězství v rappové soutěži. Je situován do Detroitu, kde Eminem skutečně žil, do bezútěšné čtvrti chudinských karavanů a zchátralých domů, kterou od "bílé" části odděluje rovná, nekonečně dlouhá ulice s názvem 8 Mile.




      8 Mile není osmá míle ani osm mil. Je to název ulice, jež dělí průmyslový Detroit (nevyznáte-li se v amerických reáliích, můžete si jej představit například jako křížence Ústí nad Labem a Ostravy) na dvě části: nemilou a hnusnou, respektive na převážně bělošskou a převážně černošskou. Jimmy Smith, Jr. (Eminem) alias Bunny Rabbit alias B-Rabbit alias Rabbit žije, ač běloch, v té hnusnější. Je mu něco mezi dvaceti a třiceti a právě se rozešel s přítelkyní, protože přišla do jiného stavu (ale že je charakter, nechal jí své auto), a vrátil se do "podnájmu" ke své matce (Kim Basingerová), ještě zkrachovalejší existenci, momentálně přežívající s polodementním individuem v Rabbitově věku. Pracuje u lisu v automobilce a může být rád, že vůbec pracuje. S (černými) kamarády Futurem (Mekhi Phifer), Solem (Omar Benson Miller), DJ Izem (De'Angelo Wilson) a Cheddar Bobem (Evan Jones) sice tvoří nerozlučnou partu, ale zákonům detroitské džungle je to úplně jedno. Na ni je trochu moc bílý a dostane to sežrat i při každotýdenní "battle", do které ho přihlásil Future. Abyste rozuměli, battle je souboj v rapování. Dva soupeři stojí na pódiu v polorozpadlém klubu a za povykování davu nejdřív jeden co nejdůmyslněji uráží druhého a ten se mu to pak snaží vrátit. Koho organizátor, případně dav, uzná za vítěze, postupuje do dalšího kola. Rabbit nepostoupil. Nedostal ze sebe ani slovo a raději z klubu utekl. K "podělaný mámě", k "práci s tou zkurvenou ocelí", k "tý kurvě Alex", která po něm hází očima, ale jestli se mezi nimi někdy něco stane, žádná romantika to nebude. Je nejvyšší čas, aby se svým životem něco udělal - ale ten byl už před rokem, a když si Rabbit nesáhne na dno, od kterého by se mohl odrazit, bude i za rok...

      Eminemův herecký debut je mnohem vydařenější než téměř všechny pokusy jiných populárních muzikantů, kteří si to také chtěli zkusit na plátně. Z poslední doby se by se samozřejmě nabízelo zavzpomínat si na Crossroads Britney Spearsové, jenže jakékoli srovnávání těchto dvou filmů i lidí by bylo příliš laciným kopáním do intelektuální mrtvoly, pročež ignorujme blbé blondýny a soustřeďme se jen na sprosté rappery. Scénář Scotta Silvera byl pro Eminema coby začínajícího herce rozhodně dobrá volba (je ovšem možné, že nebyl pro zpěváka jen upravován, ale že mu byl od počátku psán na tělo, nevím) - byť jde navenek o jedno veliké klišé ve stylu mnoha sportovních filmů: hrdina je nicka, hrdina trpí, hrdina je úplně na dně, hrdina triumfuje. Je svému protagonistovi dostatečně blízký na to, aby mohl dříve či později předvést to, co umí nejlépe, a zároveň mu dává možnost předvést, že skutečně má na víc, že v něm kus hereckého kumštu dřímá. Přitom nejde o žádný rádobykoncert - když se Eminem nevyjadřuje slovy, utáhne scénu smutnýma očima a rezignovaně povislým výrazem špinavého vořecha, uvázaného k pouliční lampě. Oscarový výkon to není, ale je to natolik dobré, že když nejznámější rapper současnosti skutečně začne dobře rapovat, jsme téměř překvapeni, že to doopravdy umí.

      Především je tu ale pojistka v podobě režiséra. Lapidárně řečeno: Curtis Hanson (L. A. - Přísně tajné, Skvělí chlapi) prostě netočí blbé filmy. Kdyby se celý tenhle "balíček" ocitl v rukou nějakého klasického klipaře, snadno z něj mohl vzniknout další z paskvilů, v jejichž opozici nyní stojí. Jenže Hanson (i jeho pravá ruka, kameraman Rodrigo Prieto, který nás podstatně jižněji situovanými slumy provedl už v Amores perros - Láska je kurva) zavrhuje potenciálně lacinou efektnost a v rámci sociálního dramatu nevypráví o pohádkovém zrodu hvězdy, nýbrž o přijatelně neefektní "smrti losera". Nevadí-li vám, že se tu mluví téměř tak sprostě jako v South Parku, ale není to animované, nýbrž (prý) docela realistické, není to vlastně vůbec ničím kontroverzní. A samozřejmě, pokud máte rádi hip hop, přidejte si k procentům fakt hustou dvacku.